O čem je kniha Respektovat a být respektován

Pojmenovává rizika výchovy založené na nerovném, mocenském modelu vztahů mezi dospělými a dětmi a ukazuje, jaké zisky plynou z partnerského přístupu, který je založen na rovnocennosti a respektování důstojnosti. V knize jsou tyto dva základní vztahové modely zobrazovány symboly – dvojicí stejně velkých panáčků pro respektující vztah a dvojicí velkého a malého panáčka pro autoritativní, mocenský  vztah. K těmto základním konceptům jsou pak vztahovány výchovné postupy až do tak konkrétní úrovně jako jsou věty.

 

I. Hranice jsou nutné - jde ale o to, jak je vytváříme

Partnerský versus mocenský přístup ve výchově a vztazích

 

Autoři jsou přesvědčeni, že nestačí mít děti rád, že základem pro dobrou výchovu a vzdělávání je respekt a partnerský přístup k nim. Partnerský přístup je téměř módní slovo a tak jako u mnohých jiných obecných pojmů, jeho obsah chápou různí lidé různě. V této kapitole čtenář najde vysvětlení pojmu a jeho propojení s tím, co říkáme dětem v běžných každodenních situacích, kdy se děti nezachovají zcela správně. Právě v takových situacích, přestože se o partnerský přístup snažíme, často nechtěně signalizujeme dítěti přístup mocenský, nadřazený, autoritativní.

Autoři jasně říkají, že vymezování hranic považují ve výchově za naprosto nezbytné. Rozdíl mezi demokratickou a autoritativní výchovou není v tom, že by v té první bylo vše dovoleno a v druhé vládla především omezení, ale v tom, jakými způsoby se stanovují pravidla a hranice chování. Neexistuje žádný rozumný důvod pro to, abychom se k dětem v zásadě chovali jinak než k dospělým, co do způsobů komunikace a slušného chování.

Pokud  dítě vyrůstá v mocenském modelu výchovy, přijímá tento pohled na svět a vztahy v něm. Reaguje buď tím, že o moc bojuje (vzdor, neposlušnost) nebo přijme roli „malého panáčka“ a je poslušným tvorem. Dospělí se většinou obávají vzdoru a neposlušnosti dětí. Poslušnost za riziko nepovažují. Tomuto tématu se věnuje ještě i XIII. kapitola.

 

II. Mluvíme, mluvíme… a nějak to nefunguje

Neefektivní způsoby komunikace

Po vymezení základních východisek knihy následuje kapitola, v níž se rozebírají nejčastější neefektivní způsoby komunikace s dětmi).

 

1. Ty zase (vždycky, nikdy, pořád)…!  Kdybys aspoň…! (výčitky, obviňování)

2 . Měla by sis uvědomit, že…  (poučování, vysvětlování, moralizování)

3 .Tohle jsi udělal/a špatně! (kritika, zaměření na chyby)

4 Já(někdo) kvůli tobě… (lamentace, citové vydírání)

5. Nedělej to, nebo se ti stane…! (zákazy, varování)

6. Z tebe jednou vyroste… (negativní scénáře, proroctví)

7. On je takový… (nálepkování)

8. Udělej… (pokyny)

9. Okamžitě běž a udělej…! (příkazy)

10. Přestaň…, nebo…! Běda, jestli…! (vyhrožování)

11. Křik

12. Podívej se na…, vezmi si příklad z … (srovnávání, dávání za vzor)

       Já pro tebe…, a  ty… ! (poukazování na vlastní zásluhy)

13 . Ty snad chceš…? Copak ty nechceš…? (řečnické otázky)

14. Ty jsi ale… (urážky, ponižování)

15. To je náš génius! To ses teda vyznamenal! (ironie, shazování).

        

 Všechny bez výjimky jsou výrazem mocenského nerespektujícího postoje k dítěti. V řadě z nich se čtenáři jistě poznají nebo si vzpomenou, že takto s nimi mluvili někteří dospělí v jejich dětství. Vysvětlení jejich neefektivnosti je v tom, jak funguje náš mozek: Jestliže se cítíme ohroženi (a tyto způsoby ohrožují především pocit vlastní hodnoty!), naše energie se soustředí na vlastní obranu, takže se nezabýváme tím, co jsme udělali nesprávně a co bychom měli nějak napravit. Tak to probíhá u dětí i u dospělých.

 

III. Jsi fajn. Jen je třeba udělat...

Efektivní komunikační dovednosti a postupy

 

1. Vidím (slyším), že...  (popis, konstatování)

2. Je…; Je potřeba…; Tohle děláme (tak a tak)...; Pomůže, když…; Když…, tak… (informace, sdělení) 

3. Očekávám, že... Pomohlo by mi, kdyby...  (vyjádření vlastních očekávání a potřeb)

4. Uděláš to tak… nebo tak…? Můžeš si vybrat. (možnost volby)

5. Jirko,…!  (dvě slova)

6. Co s tím uděláme? A co si o tom myslíš ty?  (prostor pro spoluúčast a aktivitu děti)

 

Tato kapitola přináší alternativy k předcházejícím neefektivním stylům. Je jich sice méně, ale dají se kombinovat. Každá z komunikačních dovedností je popsána velmi podrobně, čtenář zde najde i cvičení s klíčem, kde si může sám vyzkoušet jejich použití.

 

IV. Potřebujeme, aby druzí chápali a přijímali, když se cítíme v nepohodě

Zvládání negativních emocí

 

Asi každý zažil situace, kdy jsou děti rozrušené, smutné, zklamané, mají zlost... A často se nám také stalo, že přes naši snahu uklidnit je,  emoce spíše  rostly. Co dělat a co nedělat, když druzí jsou v emocích,  popisuje tato kapitola. A navíc nabízí  postupy, co dělat, když v  emocích jsme my sami – co říkat, abychom si nenechali všechno líbit, ale zároveň nezhoršovali konflikt. Základními komunikačními dovednostmi jsou empatická reakce a já-výrok, kapitola nabízí cvičení  pro jejich praktické používání.

 

V. A za trest budeš…!

Rizika trestů ve výchově

 

VI. Opravdu se zlobím!... Tak co teď navrhuješ?

Co namísto trestání – přehled výchovných postupů  a komunikačních dovedností

 

Tyto dvě kapitoly se svým pojetím liší od řady knih o výchově, kde se doporučuje s tresty zacházet opatrně a s rozvahou, ale v podstatě se akceptují jako nutný výchovný prostředek. Pokud to čtenář myslí s partnerským přístupem a respektem k dětem vážně, pak zde nalezne nejen argumenty, proč tresty nepoužívat, ale zejména, jak postupovat v situacích, kdy si člověk myslí, že „teď ale už potrestat musí, protože jinak by přece selhal jako odpovědný vychovatel“. Cestou je zejména rozlišení trestu a přirozeného důsledku a povzbuzování  dítěte ke spoluúčasti na řešení situace, v níž se zachovalo nesprávně.

 

VII. Když budeš hodný, dostaneš za odměnu… Ty jsi ale šikulka!

Rizika odměn a pochval ve výchově a co namísto nich

 

Psychologické výzkumy ukazují, že odměny nejenže nezvyšují skutečný zájem o odměňovanou činnost, ony ho dokonce snižují! Proč tedy věříme v jejich blahodárné výchovné působení, proč jsou tak hojně používány doma i ve škole? Snad proto, že mívají – podobně jako tresty - okamžitý účinek, což mnohdy zabraňuje vidět jejich dlouhodobější negativní účinky. Podrobná analýza působení odměn kromě jiného také ukáže, proč se během několika málo týdnů či měsíců v první třídě stanou z dětí nadšených pro učení a vědění „sběratelé známek“, proč se mnoho dětí nez ajímá o výuku , pokud to není na známku.

Součástí tématu je vyjasňování pojmů – co je a co není odměna, co je a není pochvala, ocenění, zpětná vazba. A také co říkat, když se dětem daří, abychom podpořili jejich snahu a  přitom je neučinili závislé na hodnocení autority, jíž se pak chtějí buď zavděčit, nebo jí ve vzdoru ukázat, že o žádnou pochvalu nestojí.

 

VIII. Cukr a bič nebo vlastní chtění?

Vnější a vnitřní motivace

 

Téma trestů a odměn uzavírá kapitola o motivaci. Ukazuje, proč dělení motivace na pozitivní a negativní je slepou uličkou. Teprve když se podíváme na lidské chování z hlediska vnitřní a vnější motivace, jsou nám najednou jasné mnohé souvislosti, uvidíme kořeny návyku nicnedělání, nekvalitní práce, čekání na pokyny... Jistě zaujmou 3 S + 1 Z vnitřní motivace, které mohou být učitelům velmi praktickým návodem jak zlepšovat přípravu svých hodin.

 

IX. Co všechno děti potřebují

Výchova, vzdělávání a základní lidské potřeby

 

X. Kdo se naučí vážit si sám sebe, naučí se vážit si také ostatních

Sebeúcta – jádro naší osobnosti

 

Být přijímán, být respektován, mít dobrou sebeúctu patří mezi základní lidské potřeby. Platí o nich, že pokud nejsou v dětství dostatečně uspokojovány, dochází k poruchám vývoje osobnosti. Sebeúcta se dá označit za „imunitní systém osobnosti“. Dítě, které má vysokou sebeúctu, bude daleko lépe odolávat tomu, co souhrnně nazýváme sociálně patologické jevy. Tyto dvě kapitoly poskytují velmi silné argumenty pro používání praktických dovednosti a postupů z předcházejících kapitol.

 

XI. Lepší je předcházet, než napravovat

Proaktivní výchova

 

Mnoho problémů ve výchově nastává, protože jsme u dětí podcenili nácvik různých dovedností. Jak vytvářet návyky, jak učit děti sociálním a komunikačním dovednostem, ale také jak předcházet konfliktům dohodami a pravidly, zvažování smysluplnosti požadavků, čím rozvíjet vztahy – to jsou základní témata  této kapitoly.

 

přečtěte si více zde: